Vždycky jsem si říkala, že jednoho dne třeba až budu mít finance anebo budu mít partnera, že bychom také mohli bydlet ve vlastním bytě. Buďto ve vlastním bytě anebo také ve vlastním domě. Já jsem totiž už opravdu od mala si vždycky přála, že až budu konečně svobodná a budu si moct dělat co chci a nebudu závislá na rodičích, že konečně také budu mít vlastně své bydlení a také se sama budu moct rozhodnout, protože mě docela vadilo a mrzelo mě to, že moji rodiče mi stále dokola všechno zakazovali a opakovali, co já vlastně mám dělat anebo co můžu dělat anebo co nemůžu dělat. A to jsem si vlastně ani nemohla potom vybrat žádné bydlení.
Myslela jsem si, že mi rodiče potom budou také kecat do bydlení anebo kde a jak mám bydlet. Přemýšlela jsem, jestli třeba mám vzít hypotéku anebo bydlet v nájmu. Já jsem si řekla, že bych si do začátku vzala nájem nějaký menší byt anebo malou garsonku, kterou bych měla v nájmu. A potom třeba, kdybychom se s partnerem někdy v budoucnu rozhodli, že bychom si vzali hypotéku, tak bych hypotéku chtěla na nějaký menší domeček se zahradou anebo na nějaký větší byt, protože já už osobně bych myslela do budoucna.
Já mám v plánu, že bych měla možná tak jedno nebo dvě děti, a proto bych také chtěla, aby děti měly své soukromí. Také bych ještě uvažovala, jestli třeba děti budou mít pokoj dohromady anebo jestli budou mít pokoje každý zvlášť. Sama jsem si řekla, že je vždycky nejlepší, když má každý svou místnost, ale ono to někdy bohužel nejde někdy. Bohužel tohle nejde, protože když nejsou finance, tak si logicky nemůžete koupit také větší dům nebo větší byt, ale i tak to docela jde. My jsme totiž se sourozenci tři a měli jsme jenom jednu společnou místnost a řeknu vám, že je to docela takové divné, ale i tak jsme byli spokojeni. Myslím si, že když lidé se dokážou domluvit, tak je to potom v pohodě a je úplně jedno, jestli máte byt anebo veliký dům se zahradou.